Období základního výcviku
Období základního výcviku
Nesprávný postup při výcviku, spěch a násilné zacházení s koněm vyvolávají stresové stavy. Proto je základní výcvik dalším stresovým obdobím, kterým musí kůň projít.
Podmínkou úspěšného výcviku je dostatečná znalost psychologie koně, jeho návyků, instinktů a dodržování fyziologických princincipů výcviku a tréninku. Fyziologické zásady tréninku jsou všeobecně známy: systematičnost, odbornost, rytmičnost, opakování, střídání výcvikové práce různého obsahu, zaměření či zatížení, správná volba prostředí a individuální postup, tj. přizpůsobení výcviku temperamentu, charakteru, věku, kondici a zdravotnímu stavu koně.
Při výcviku probíhají složité reflexy, které nazýváme instinkty. Z celé řady instinktů jsou pro výcvik koně nejdůležitější: stádový, obranný a potravní. Stádový instink bývá provázen strachem. Navenek se projevuje zvýšenou nervozitou, ržáním "po koních", neposlušností až neovladatelností popř. útěkem za ostatními koňmi. Je tomu tak vždy, když bez systematického výcviku po koni požadujeme, aby opustil ostatní koně, nebo jestliže se mu druhý kůň nebo houf koní vzdaluje. Správným postupem výcviku se stádový pud zeslabuje. Obranný instinkt souvisí se snahou o sebezáchovu, obdobně jako instinkt potravový. O tom, jak se
Při výcviku nebo tréninku koně pro jakékoli sportovní nebo pracovní využití má velmi důležitou úlohu paměť. Uchování určitých podnětů, vjemů a cviků v paměti koně záleží na pravidelném opakování těchto podnětů a na časovém sledu cvičení, jak ukazuje tento příklad:
Při pokusném sledování paměti koní byl stejný podněm opakován ve třech po sobě jdoucích dnech vždy osmkrát, ve druhém pokuse v šesti výcvikových dnech vždy čtyřikrát a konečně ve třetím pokuse ve dvanácti výcvikových dnech vždy dvakrát. To znamená, že ve všech uvedených pokusech byl stejný podnět opakován 24krát. Největší počet správných reakcí byl pak zjištěn po pokuse, ve kterém bylo opakování rozvrženo do dvanácti výcvikových dnů.
Toto pozorování má značný význam pro výcvik koní určených pro drezurní a skokové soutěže, i pro trénink koní na steeplechase a cross country.
Při nácviku současně působíme na sluch (mlasknutí) při pobídce holeněmi apod., dále na dotykové receptory kůže i působením hmotnosti jezdce. Jakmile se kůň naučí požadovanému cviku, odpadnou zbytečné pomůcky. Dbáme, aby při výcviku nových prvků nebyl kůň unaven, popř. utlumen stereotypním průběhem výcviku. Po přech až čtyřech dnech přestávky pokračujeme ve výcviku dalších nových prvků. Zapamatování správného cviku posilujeme oměnou.
Při výcviku a tréninku se snažíme, aby si kůň zapamatoval správně vykonané požadované cviky. Špatné reakce a omyly jsou však vlastností každého živého tvora. Musíme proto současně dbát na to, aby kůň chybné výkony nebo špatné zkušenosti zapomněl. Kůň musí zapomenou špatně naučený cvik a novému cviku se učit od začátku. Tento psychologický princip je však mnohým jezdcům neznámý. Domnívají se, že mohou špatný návyk nebo neprávně naučený cvik odnaučit násilím nebo hrubým zacházením s koněm. Je znám případ, kdy mladý kůň viditelně se bojící člověka shodil několik jezdců za sebou. Za trest ho honili čtyři muži s biči na lonži. Výsledek byl ten, že se k němu nikdo nesměl přiblížit, aniž by riskoval těžké zranění. Z toho vyplývá, že cvičitel v průběhu výcviku nesí přihlížet pouze k fyziologické stránce, nýbrž musí brát zřetel i na psychický stav, chápavost a charakter koně.